Eragon

„Katastrofa (z řec. kata-strofé, zvrat, převrat, zničení) je událost, která nastává v důsledku lidské nebo přírodní činnosti a ničivě postihuje přírodu nebo společnost.“

Krátký a výstižný popis (ano, cítím se být postihnuta lidskou činností!), který lze najít na Wikipedii a výborně sedí na filmový počin Eragon (2006) režiséra Stefena Fangmeiera a scénáristy Petera Buchmana. Doporučení pro slabší a citlivější jedince: Pokud jste film neviděli, ani se na něj nedívejte, je to brutálnější než masakr motorovou pilou a nemuseli byste to rozdýchat!  Teď už konečně k samotnému příběhu a celé této tragédii. Bylo-nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami, žila v líbezném městečku Popel…Oh, ne, počkat, jiný příběh. V onom malebném městečku žil chlapec, poněkud bystré nátury a k tomu posera (primární cíl pomstít se Ra'zakům se zvrhl k utíkání před nimi), nebo aspoň tak ho vykreslují řádky, které mu a podobně postihnutým hercům barbaři vložili do úst a on s kolegy je neváhá použít jako zbraně hromadného ničení: Při vylíhnutí Safiry konstatuje:  „Žádný kámen, vejce! Podívejme. Co jsi zač? Pták nejsi.“ Wow! Ale počkat, vlastně můžeme být rádi, že si ráčil dát pět a pět dohromady, takový náš starý záporák Galbatorix třeba nazývá vejce kamenem, ač sám je dračím jezdcem a „specialistou v oboru“, asi nám jen senilní, ale když už, tak ať to má říz, proto se pro něj „kámen“ stává fetišizovaným objektem stejně jako „Můj milášek“, kdy bez něj chudáček trpí jako zvíře: „Bez svého kamene strádám, neprodlužuj už dál mé utrpení“.  Ke „kameni“ se zdá být přitahován i místní řezník Sloan, který ho hladí hlava nehlava a hází na něj poměrně uslizlý pohled, avšak když Sloan zjistí, že ho Eragon našel při lovu v lese, tak zčista jasna ví, že patří králi a nechce s ním mít nic společného. Znalec ten pán! Popisovat odchylky filmu od knihy a to, jak člověku zprznili představy, by bylo na dlouho a není to prvotním záměrem, jelikož filmové adaptace si příběh potřebují nějak přizpůsobit, proto později v rychlosti zmíním pro mě jen ty nejvíce zarážející věci, ale teď bych ráda vypsala nějaká pozitiva. Ano, překvapivě i tu jsou, ač jsou spíše subjektivní, stejně jako mé ostatní názory. (Berte vše s rezervou!). Malá Safira je jedním slovem rozkošňácká a její růst v oblacích a blescích by se dal nazvat zdařilým, pokud potřebuje režisér čas na ostatní scény. Tím by pozitiva asi ale hasly. Jestli je filmu něco dále neodpustitelného, tak to, že Aryi neráčili přidělat elfí uši, jako by elfí rasa pořádně neexistovala, stejně tak jako rasa trpaslíků, z Urgalů se stala akorát pomalovaná prasátka a dračici Safiru degradovali na ptáka jarabáka, který se nechá komandovat bez špetky odporu: „Jsem tvůj jezdec a letíme!“ Jednoduše velebnosti, jdu blejt!