24. 11. 2014

Maškaráda

Jak by se nejlépe daly charakterizovat Pratchettovy knihy? Pravděpodobně jako směs inteligentního humoru, který překrývá ne až tak humorné téma. Člověk se sice musí na každé stránce smát, ale po přečtení celé knihy si najednou uvědomí, že se právě prokousal kritikou rasové diskriminace, nebo se před ním odkryl sice zesměšněný, no ne právě lichotivý obraz společnosti. Jeho hrdinové jsou zčásti téměř superhrdiny, no jsou také obyčejnými lidmi, čarodějkami, trolly, vlkodlaky … s jejich obyčejnými starostmi se kterými se musejí den co den potýkat. Nebo jsou to také nenapravitelní packalové a smolaři, kterým se z času na čas povede něco velkého.

Kromě toho Pratchett často pracuje i s jiným knihami, co je právě případ Maškarády.
Příběh ubohého Erika, známého jako Fantóm opery, si Terry Pratchett vzal do pracovny, svým humorem z něj jemně odstranil temnotu a tragickost původní knihy a aby toho nebylo málo, nasadil na něj naše oblíbené čarodějky, které s fantómem a jeho zlovolnými úmysly pořádně zatočily. Všechno špatné má i své dobré stránky, co Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová dobře vědí a tak i těm pozitivním stránkám fantoma věnovali svou zvýšenou pozornost. Nebo že by těch fantomů bylo víc? Nebo je jen jeden? Nebo tam má pár postav v rukávu nějakou tu osobnost navíc?
Když lidi kolem po vyslovení vašeho jména napadají kobercové střapce, je pochopitelné, že byste chtěli být někým jiným.
Anebo můžete být rádi, když máte alespoň jedinou, i to hodně podvyživenou osobnost, jako původní hrdinka Fantoma Opery, Kristína, která nám u Pratchetta maličko zhloupla a úplně ztratila schopnost zpívat.
Kromě velkých problémů v opeře mají čarodějky trable i s publikací svých vlastních … ehm... literárních děl, nemluvě o komplikacích v jejich hierarchii a zejména počtu.
Zkrátka a dobře, kdykoli se v nějaké knize ze Zeměplochy objeví čarodějky, je jasné, že budou cpát svůj nos do všeho kolem z čeho má, v tomhle případě, vedení nešťastné opery nevelkou radost, v některých případech zavládne upřimné zděšení.


Je jasné, že do divadelní adaptace, se celý děj knihy, nebo úplně všechny Pratchettovi vtipy a jeho oblíbené škádlení s gramatikou vtěsnat nedají, no Haně Burešové v Divadlu v Dlouhé se povedlo vypíchnout to nejdůležitější a divák se po celý čas nemá kdy nudit.
Kostýmy vypadají správně zeměplošsky, hudba přebraná zejména z filmových adaptací Fantoma Opery, virtuózů klasiky a jiných děl všechno skvěle podtrhuje a co se ztvárnění postav týče, i plyšový kocour Silver na vás čas od času zcela realisticky mrkne.
Herecký talent s postavami udělá své a tak tady došlo k mírnému posunu výraznosti rolí. Sardelli, který v knize nad čarodějky nijak nevyčnívá si v podání Jana Vondráčka krade téměř všechnu pozornost diváků na sebe a všechny jeho úšklebky a hlášky jsou jednoduše nezapomenutelné. Samozřejmě to neznamená, že by jiné postavy nebyly hrány se zápalem a nadšením, nebo že by zbytek obsazení postrádal nadání, možná to udělalo Sardelliho zvýrazněné obočí, které diváky hypnotizuje jak chleba s bůčkem mámí jistou operní hvězdu.

Podtrženo a sečteno, pokud se rozhodnete pro shlédnutí Maškarády, čeká vás silná bolest bránice, slzy v očích a vůbec nebudete mít tvůrcům za zlé, že celé představení TRVÁ celých 200 minut. Jo a dávejte si bacha na čokoládový dezert, jinak může být vaše polovička překvapená stejně jako byla paní Příklopková.

Žádné komentáře:

Okomentovat