Kromě toho
Pratchett často pracuje i s jiným knihami, co je právě případ
Maškarády.
Příběh ubohého Erika, známého jako Fantóm opery, si Terry Pratchett vzal do pracovny, svým humorem z něj jemně odstranil temnotu a tragickost původní knihy a aby toho nebylo málo, nasadil na něj naše oblíbené čarodějky, které s fantómem a jeho zlovolnými úmysly pořádně zatočily. Všechno špatné má i své dobré stránky, co Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová dobře vědí a tak i těm pozitivním stránkám fantoma věnovali svou zvýšenou pozornost. Nebo že by těch fantomů bylo víc? Nebo je jen jeden? Nebo tam má pár postav v rukávu nějakou tu osobnost navíc?
Příběh ubohého Erika, známého jako Fantóm opery, si Terry Pratchett vzal do pracovny, svým humorem z něj jemně odstranil temnotu a tragickost původní knihy a aby toho nebylo málo, nasadil na něj naše oblíbené čarodějky, které s fantómem a jeho zlovolnými úmysly pořádně zatočily. Všechno špatné má i své dobré stránky, co Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová dobře vědí a tak i těm pozitivním stránkám fantoma věnovali svou zvýšenou pozornost. Nebo že by těch fantomů bylo víc? Nebo je jen jeden? Nebo tam má pár postav v rukávu nějakou tu osobnost navíc?
Když lidi kolem po
vyslovení vašeho jména napadají kobercové střapce, je
pochopitelné, že byste chtěli být někým jiným.
Anebo můžete být
rádi, když máte alespoň jedinou, i to hodně podvyživenou
osobnost, jako původní hrdinka Fantoma Opery, Kristína, která nám
u Pratchetta maličko zhloupla a úplně ztratila schopnost zpívat.
Kromě velkých
problémů v opeře mají čarodějky trable i s publikací svých
vlastních … ehm... literárních děl, nemluvě o komplikacích v
jejich hierarchii a zejména počtu.
Zkrátka a dobře,
kdykoli se v nějaké knize ze Zeměplochy objeví čarodějky, je
jasné, že budou cpát svůj nos do všeho kolem z čeho má, v
tomhle případě, vedení nešťastné opery nevelkou radost, v
některých případech zavládne upřimné zděšení.
Je jasné, že do
divadelní adaptace, se celý děj knihy, nebo úplně všechny
Pratchettovi vtipy a jeho oblíbené škádlení s gramatikou vtěsnat
nedají, no Haně Burešové v Divadlu v Dlouhé se povedlo
vypíchnout to nejdůležitější a divák se po celý čas nemá
kdy nudit.
Kostýmy vypadají
správně zeměplošsky, hudba přebraná zejména z filmových
adaptací Fantoma Opery, virtuózů klasiky a jiných děl všechno skvěle podtrhuje a
co se ztvárnění postav týče, i plyšový kocour Silver na vás
čas od času zcela realisticky mrkne.
Herecký talent s
postavami udělá své a tak tady došlo k mírnému posunu
výraznosti rolí. Sardelli, který v knize nad čarodějky nijak
nevyčnívá si v podání Jana Vondráčka krade téměř všechnu
pozornost diváků na sebe a všechny jeho úšklebky a hlášky jsou
jednoduše nezapomenutelné. Samozřejmě to neznamená, že by jiné
postavy nebyly hrány se zápalem a nadšením, nebo že by zbytek
obsazení postrádal nadání, možná to udělalo Sardelliho
zvýrazněné obočí, které diváky hypnotizuje jak chleba s bůčkem
mámí jistou operní hvězdu.
Podtrženo a
sečteno, pokud se rozhodnete pro shlédnutí Maškarády, čeká vás
silná bolest bránice, slzy v očích a vůbec nebudete mít tvůrcům
za zlé, že celé představení TRVÁ celých 200 minut. Jo a
dávejte si bacha na čokoládový dezert, jinak může být vaše
polovička překvapená stejně jako byla paní Příklopková.
Žádné komentáře:
Okomentovat